Novinky, Strana 3

Ne, že bych věděl o ježcích, kteří začali kitovat, ale letošní podzimní Řecko jsem si jich v nohách užil víc než za celou svoji předešlou kariéru. Obecně si dávám na všechny mořské potvory pozor. Když jedu kitovat, chci nerušeně jezdit, věnovat se tréninku, a ne řešit kraviny s bolavými jehlami zabodnutými v nohách. Jak se tedy stalo, že i když se snažím být velmi opatrný, během jednoho týdne jsem měl ježky v noze třikrát? Co s tím a proti tomu dělat?

Ježovka – jedovatý postrach

Něco málo mých poznatků o nich. Ježovky, neboli ježci jsou ve všech teplých mořích, co je známe a kam jezdíme za sportem. Řecko, Chorvatsko, Itálie, Španělsko, Egypt, … Jsou na kamenech, oblázcích, ale pozor, bývají i na písku. Jsou v trávě, prostě všude. Bývají pod bodem přílivu, ale na velkých kamenech jsou i těsně u hladiny. Jsou přicuclí, ale zároveň se pomalu pohybují. Takže jeden den pláž vyčistíte, za dva dny jsou zpět. Někde je snadno vidíte, jinde o nich vůbec nevíte a zjistíte je až jaksi „ohmatem“.

Bývají i na pláži. Opravdu. Na jedné super tajné pláži v Řecku (kterou ovšem již všichni znají a vyskytuje se dokonce v německých kite průvodcích) jich bylo všude po pláži mezi kamínky stovky. Bez možnosti je nějak efektivně uklidit. Bylo jich tolik, že nebylo vůbec jasné, kde se tam vzali. Asi je tam vyházela z moře silná bouře.

Jezdilo se stylem: nástup na prkno na břehu rovnou z bot, pak náskok do vody. Při konci session výjezd na prase s prknem na kamínky na pláž a zase vykročení z prkna rovnou do bot. V podstatě to nešlo dělat bez pomoci asistenta. Pojezd s foilem tam byl téměř nemožný. I sednutí na pláž znamenalo zabodnutí ježka do zadku. Celkový zážitek dosti stresující.

Kite vs Wingfoil z ježčího pohledu

Abych byl férový hned na začátku, ježčí aféra se mi nestala na kitu, ale vždy na wingu. Z logického důvodu. Zatímco s drakem odjedu hned od břehu nebo dokonce ze břehu a na břeh se vrátím, winga musím donést na dostatečnou hloubku.

Wing má proti kitu mnoho výhod. Dá se jezdit na kdejakém kačáku, tolik nevadí nárazový a vypínací vítr, není prostorově náročný. Ale nošení prkna do vody je oproti kitu velikou nevýhodou. Samo o sobě to problém nebývá, problémem se to stane, pokud ve vodě nechcete šlapat na dno, protože můžete šlápnout na ježka.

Pokud nastupujete na vítr Side-shore (fouká zboku a vy odjíždíte od břehu pryč) nebo Off-shore (fouká od za břehu na vodu) dá se to. Prostě přinesete celou výbavu těsně do vody, lehnete si na vodu, wing na vodu, prkno otočené foilem nahoru a plavete na hloubku. Pozor, kdykoliv máte prkno otočené foilem nahoru, vždy jej dobře držte, aby se vám nemohlo převrátit na hlavu nebo ještě hůře na winga.

Nejhorší je s wingem nastupovat na čistý On-shore (vítr fouká kolmo na břeh). Což mimochodem není jednoduché ani na kitu. Když jdete do vody s wingem na On-shore, musíte donést celý ansámbl na dostatečnou hloubku a pak ještě odplavat dostatečný kus proti vlnám. Nakonec musíte doufat, že vystartujete a odjedete dříve, než vás vítr a vlny spláchnou zase zpět na mělčinu.

S wingem se totiž nedá bodygradovat proti větru. Musíte plavat. Kdo to kdy zkoušel potvrdí, že přímo proti větru a vlnám se plave velmi špatně. Ale jde to! Dvacet minut plavání je vždycky lepší, než si napíchat ježky a pak stejně nejezdit nebo odřít foila o kameny.

Botičky, ochranná pomůcka proti ježkům

Botičky většina riderů nemá rádo ani v zimě, natož v létě. Já k nim patřím. Nevadí mi na noze, nevadí mi v nich chodit ani plavat, ale jsou mi nepříjemné ve strapech. Používám botičky pouze na foilu nebo wingboardu, kde mám přední strap. Nohu v botičce nedokážu zastrčit tak hluboko do strapu jako bosou nohu a mám tak trochu jinou rovnováhu na prkně. Na twintipu jezdím ve wake botičkách, tak se mě neoprenové botičky netýkají.

Navíc boty do teplého moře mi vždycky přišly jako blbost. Proto jsem je do Řecka nikdy nevozil. Nicméně po letošní zkušenosti je pro změnu budu vozit vždy.

Botičky rozhodně pomůžou, ale nejsou stoprocentní. Navíc některé neoprenové botičky mají slabou podrážku už z výroby, nebo je má jezdec prošlapanou a osten ježka jimi snadno projde.

Jak na ježka nešlápnout

Nejspolehlivější a “nejchytřejší“ rada je s nimi nepřijít vůbec do styku. Haha, ale jak to udělat?

Prozkoumání a vyčištění spotu

Zodpovědný jezdec přijede na spot ještě před větrem a řádně si spot prohlédne a proplave. Už to slyším, že na to není čas atd. Ale já to myslím vážně. Když důvodně očekáváte, že na spotu jsou ježci a že s nimi při ježdění bude potíž, je to nejjednodušší cesta, jak se jim vyhnout. Pěkně šnorchl, ploutve, klacek nebo rukavice a jde se na to. Když si spot vyčistíte, máte na pár dní klid. Vyčistit znamená ježky buď nechat spadnout do hloubky nebo je dát do vody někde, kdy vám nevadí. Nezabíjejte se, jsou to živí tvorové a navíc tam jsou „bohužel“ doma 😊.

Start

Někdy ovšem není možné spot vyčistit, protože třeba fouká týden v kuse a voda je zkalená, takže v ní není nic vidět. V tom případě se chovejte tak, jako kdyby tam ježci byli. Mně se osvědčil takový postup, že jdu pomalu do vody, prkno položím na vodu, opírám se o něj. Co nejvíce se snažím odlehčit a došlapy dělám vždy pomalu. Jakoby nohou zkouším, jestli tam náhodou není ježek. Když na něj šlápnu, nohu přesunu jinam. Díky jemnému došlapu se bodliny sice zapíchnou, ale většinou jen mělce do kůže. Pak jdou snadno ven.

Když víte, že na spotu ježci jsou, snažte se co nejméně šlapat na dno. Pokud možno nešlapat vůbec. Už jsem to nastínil nahoře v textu. Při startu jít jen na nezbytně velkou hloubky a pak hned plavat nebo se nechat unášet. Prostě cokoli, jen nešlapat, a dokonce ani nesahat na dno. Ježek se stejně dobře zabodne do ruky jako do chodidla.

Jízda

To neplatí jen pro start a konec ježdění, ale i pro jízdu samotnou. Na hloubce to řešit nemusíme, tam je to jasné. Dost často se ale jezdí na vodě 1-2m hluboké. Tam ježka můžete potkat a našlápnout snadno.

Když se pohybujete ve vodě, např. po pádu nebo při odpočinku, nekopejte nohama do hloubky, snažte se co nejvíce plavat u hladiny. Kite vám v tom pomáhá, při wingování zase můžete ležet na desce nebo se držet za křídlo.

Při pádu padejte co nejvíce na placáka, nezanořujte nohy ani ruce do hloubky. Samozřejmě pokud by hrozilo jiné zranění, např. vyhození ramene, tak to se raději napíchněte na ježka, ale ruku nechte u těla.

Konec ježdění

Když končím na ježkospotu s kitem, vyjedu prostě až na břeh. Je to drastické k prknu, občas maličko riskantní, ale nešlápnu na ježka. Horší je to, když končím s kite foilem nebo wingem. To dělám tak, že dojedu co nejblíže ke břehu, kde je ještě hloubka. Tam skočím do vody, otočím board foilem nahoru a doplavu nebo se nechám donést až na břeh. Jedu až na pláž, nakonec skončím na břichu na pláži jako vyvrhnutý vorvaň. Samozřejmě, pokud i na pláži nejsou ježci. Jak jsem psal nahoře, co nejméně šlapat na dno.

Reef

Speciálním místem na spotech jsou reefy. Proti větru nad reefem je hloubka a velké vlny nebo veliký čop. Vlny se lámou nebo padají na mělčinu (reef). Za reefem bývá klidná voda různě hluboká. Reef je dost často tvořen kameny, skálou nebo korály. Ideální prostředí pro ježky.

Pokud jezdíte nad reefem, dávejte si pozor, aby vás to nespláchlo na reef. Většinou to bývá tak, že nejhezčí vlny jsou velmi blízko reefu, takže je těžké odolat tam jezdit. Nicméně to přináší velmi vysoké riziko „oježkování“ nebo dokonce odření a jiné zranění o kameny.

Když už se stane, že se dostanete na reef a jste ve vodě a drak třeba taky, držte se co nejvíce u hladiny. Roztáhněte se po vodě jako žába, ať vás nadnáší vše, co máte u sebe a klidně se nechte přetáhnout od draka přes reef za něj, kde je větší hloubka nebo je tam třeba písek a bezpečné dno. Tam draka zvednete. Největší chyba je pokoušet se opřít o dno a zvednout draka na reefu. To je šance na zabodnutí vysoká.

To samozřejmě platí i pro wingfoil. Pokud se ocitnete těsně nad reefem a už nemůžete odjet, otočte desku foilem nahoru, winga položte na vodu, o obojí materiál se nadzvedávejte a nechte se přetáhnout přes reef. I když to trvá pár minut, pořád je to lepší než se tam zmastit.

Takto tam foukalo standardně. V takové větru se udělá chyba hned a následky jsou neveselé.

S kitem si troufnu jezdit hned nad reefem. Ale s wingem tedy zatím ne.

Co dělat, když na ježka šlápnete

Když už na ježka šlápnete, použijte následující postup. Je to výtah z několika článků z internetu.

1. Na první dobrou zkuste co nejvíce bodlin dostat ven mechanicky. Pinzetou, jehlou, nehty. Myslete na to, že bodliny jsou velmi křehké, takže při stisknutí pinzetou nebo při ohnutí se rychle zlomí nebo roztříští. Bodliny prý mají na špičce protiháček, o to hůře se vyndávají.
2. Pokud ještě nějaké bodliny zůstanou vevnitř, zapalte svíčku a horký vosk nakapejte na dané místo. Nechte vosk zchladnout. S odstraňováním vosku by měly i bodliny vyjít ven. Připadá mi to tedy lehce nereálné, ale rozhodně to příště vyzkouším.
3. Druhý postup je, že ponoříte nohu do horké vody s octem (klidně poměr 1:1). Můžete přidat Epsomskou sůl (my ji v autě tedy nevozíme). Nechte působit asi půl hodiny. Tento nálev by měl bodliny rozpouštět. Nevím, jestli se bodliny rozpustí, ale mohlo by je jít poté snadněji vytáhnout. Obecně prý bodlinám nesvědčí vysoká teplota. Zase to nepřehánějte, ať se neopaříte. Pokud máte bodlinky v kůži přes noc, zakryjte místo hadříkem namočeným do octa a omotejte zlehka obvazem. Ocet by to měl vyřešit. Pokud nemáte po ruce ocet, použijte vlastní moč. Vážně.
4. Každopádně platí to, že je lepší bodliny dostat ven i za cenu „rozvrtání“ kůže jehlou. Je lepší tam mít hlubokou prázdnou díru než bodlinu, o které nevíte, jestli vyjde ven sama, což je pravděpodobnější, nebo zůstane vevnitř a zapouzdří se.
5. Rány vydezinfikujte a pokud třeba zalepte vzdušnou náplastí nebo omotejte obvazem.

Pro připopmenutí přikládám mé Wing vybavení, které používám na flatu, v chopu i ve vlnách.

• North Mode 5,5m, North Mode PRO 6,8m a 4,8m - to je moje sestava wingů. Nejčastěji jezdím North Mode 5,5m.
• Board North Seek 5’1”(155cm, 98 litrů)
• Nohu North Sonar 85cm Full Carbon
• Přední křídlo North Sonar 1230 SF (Surf edition)
• Zadní křídlo North Sonar S210
• Jezdím s předním strapem do tvaru V.

Doufám, že se vás žádní ježci nikdy nebudou týkat. Ani jiné potvory. Přeji vám hodně krásný a bezproblémových dní všude po světě.

Aloha. Přemek

Návod na otočku o 360° na hydrofoilu s drakem   Podívejte se na návod, jak na jednoduchou oto...

Výuka pumpování na hydrofoilu   Poslední dobou se rozšířila další varianta hydrofoilingu. A s...

Chcete se dozvědět o kiteboardingu něco víc? Zajímají vás praktické rady, jak se vypořádat s různými situacemi při jízdě na kiteboardu? Pak se mrkněte na záznam z naší přednášky o kiteboardingu.

A pro ty, co mají raději text, je níže přepis přednášky o kiteboardingu:

Ahoj Přemku, kiting jako odvětví vznikl v 80. Létech. Jak je rozšířený u nás v ČR?

V poslední době se stal kiting poměrně rozšířený, stává se masovější, je to dobré. Začalo to u nás někdy okolo roku 2005, od té doby řady kiterů stéle rostou, je to parádní.

Já jsem sám zvědav na tuto instruktáž, přátelé pojďte blíž. Dnes je tu rekordní návštěva, my to číslo budeme vědět zítra, ale dnes je tu přes 10.000 možná 15.000 návštěvníků. Je velká šance přilákat ke kitu další zájemce, je tu jeden drak za námi. A Přemku, předávám ti štafetu, je to tvoje.

Děkuji moc. Pozdravím Vás (pozdrav Raška). Přidám se ke gratulaci Ester Ledecké, protože to byl vynikající výkon, myslím si, že to bude největší příběh těchto olympijských her.

Já jsem tady od toho, abych vám představil kiteboarding, kitesurfing, kiting, snowkiting, jak tomu budeme říkat. Je to poměrně mladý sport, v ČR zhruba od roku 2005, na videu můžete vidět jeho vodní verzi. Počítá se mezi adrenalinové sporty, i když abych se přiznal, tak větší adrenalin mám z této přednášky než z ježdění.

O co jde. Jde o to, že jezdec stojí na prkně, může to být board na vodu, snowboard, mohou to být lyže a využívá energii a sílu větru. S drakem se nechá táhnout např. po vodě. Toho draka řídí pomocí baru. Připravil jsem si ukázku baru. Tímto jednoduchým zařízení jezdec řídí draka tak, že mu dává povely, kam má letět a co se bude dít.

Představím vám různé druhy draků. Zde vidíte nafukovacího draka, používá se hlavně na vodu. Na vodu je vhodný proto, že konstrukce draka je nafukovací a když vám spadne na vodu, tak plave a nepotopí se.  Druhý typ draka je komorový drak. Ten si představte jako paraglide, který má komory, které se nafukují proudícím větrem. Komorový drak se používá spíše na sníh (snowkiting).

Jak vypadá samotná jízda. Představím vám teorii jízdy. Když baví dva kiteři mezi sebou, vždy stojí zády k větru. Představte si prosím tedy, že za mnou fouká vít, fouká mi do zad a já stojím zády k větru. Vítr  jde směrem dopředu k vám. Všechno důležité pro kitery se odehrává od mých stran a seshora přede mnou, to znamená tam, kde stojíte vy.

Drak se startuje na pravé nebo na levé straně, pošlu si ho nahoru a poté, když jezdím, mávám s ním zhruba o trochu výše, než stojíte. Když chci jet směrem doprava, mávnu s ním směrem napravo, doleva, mávnu nalevo. Draka ovládám barem, jednoduše zatáhnu za levou stranu baru a drak se pohybuje doleva, zatáhnu za pravou stranu a drak se pohybuje doprava.

Spousta lidí si myslí, že pokud mi fouká do zad, tak já pojedu směrem dopředu po větru. Není to tak, jezdí se do boku, jde o tak zvané křižování větru. Je to kvůli tomu, že jezdec se musí vrátit na to samé místo, odkud vyjel. Takže vyjedu odsud, zde je pláž, tady nastoupím do vody a jedu směrem doprava, vítr mi fouká do zad.

Dojedu na konec, zde se zastavím, otočím se a jedu zpět. Když dojedu na to místo, odkud jsem vyjel, je to všechno v pořádku. Když bych jel po větru, pak se otočil a jel zpět níže, a náhodou za mnou pláž končí 20 metrů proti větru a já jsem stále ve vodě, tak mám problém, protože se zpět na tu pláž nedostanu.

Z toho vyplývá, že základní dovednost, kterou se každý jezdec musí naučit, je nastoupávání proti větru. To je, když mi fouká do zad, já pojedu pod úhlem nahoru dozadu. Nastoupávám proti větru, otočím se, jedu zpět, a když končím, sjedu dolů po větru na místo, odkud jsem vyjel.

Místu přede mnou a nade mnou se říká větrné okno. To je základní teorie větru, základní teorie kiteboardingu, kterou se každý kiter na začátku své kariéry naučí a pak už ji zvládá.

Co ke kiteboardingu potřebuji?

Zaprvé potřebuji draka. Největší věc, taky je nejdražší. Dále potřebuji prkno. Toto je prkno, které se používá na standardní ježdění na rovnou vodu, na chop, tady v ČR. Většinou má poutka, s botičkami je to pokročilejší verze. Dále potřebuji trapéz. To je ta záležitost, co mám na sobě.

Trapéz je spojka mezi jezdcem a drakem přes bar. Zaháknu se do poutka přes hák, zajistím se, zaháknu safety leash a řídím draka. Lidi si myslí, když vidí draka, že jezdec musí mít extrémní sílu v rukách, protože bar držím celou dobu v rukách. Není tomu tak.

Největší síla je přenášena přes tažné liny, přes hák a trapéz do mých zad a do celého těla a já draka jenom řídím tak, že přitahuji levou pravou. Největší síla je v mých zádech. Kiteři tedy vypracované ruce mají, ale zase ne tolik.

Nejdůležitější věc je bezpečnost. 5ekl jsem, že je to adrenalinový sport a někdy toho adrenalinu je dost. Stávají se i ne úplně příjemné věci. Nicméně já říkám, že 99% chyb a nepříjemností si člověk přivodí sám.

Za prvé vždy perfektně odhadnout své možnosti a povětrnostní podmínky. Ty se mění, navíc vít není vidět, je třeba na něj dávat pozor. Sílu větru odhadujeme podle toho, jak se hýbou stromu, jak vám vlají vlasy, jak vítr slyšíte atd. Platí jednoduché pravidlo: silný vítr malý drak a slabý vítr velký drak. Když nemám malého draka a fouká velmi silný vítr, to může být problém.

Odhadnout podmínky je to nejdůležitější. Doporučuji používat kvalitní vybavení, nové věci, ne staré draky, ne staré liny, protože na nich visí váš život, ty musí být v pořádku.

Liny jsou dlouhé cca 25 metrů, takže když mávám s drakem z leva doprava, tak rádius je zhruba 50 metrů. Tzn. že jezdec potřebuje poměrně dost prostoru. Je třeba dávat pozor na to, aby se nikde okolo nepohybovali další jezdci nebo aby okolo nebyly stromy, do kterých by se zamotal, případně dráty při snowkitingu. Další důležitou pomůckou je nedělat machry.

Kde se jezdí? V ČR se jezdí snowkiting kousek od Brna na Vysočině, ČR má pro snowkiting velice dobré podmínky. Je tu spousta kopců bez stromů, jsou to velké pláně bez elektrických vedení. Bývá tu dost sněhu. Nejlepší spoty na snowkiting  jsou Vysočina, Krušné hory, Krkonoše.

Spoty na vodu jsou horší, protože vodní plochy u nás nejsou tak větrné, jak bychom si představovali. Na vodu jezdíme do Německa, Řecka, Egypta atd. Ideální podmínky jsou vítr 8-10 m/s, což je zhruba 30 – 40 km/h. Když je vítr silnější, bereme si menší draky a skáčeme výš.

Na videích jste viděli disciplíny: Freestyle – jezdec jede s drakem a dělá s ním různé opičárny, skáče do výšky, různě se točí, odhakuje se, tomu se říká Freestyle.

Viděli jste vysoké skoky, to je Big air. Pro Vaši představu světový rekord ve skoku do výšky z vodní hladiny je cca 29 metrů. To je zhruba u stropu této haly.

Jezdí se na vlnách, další krásná disciplína na oceánech ve Francii, ve Španělsku, v Maroku, kde jsou nádherné vlny. To je královská disciplína kiteboardingu.

Jezdí se závody v rychlosti a normální smrtelníci jezdí freeride. Projedete se mezi ostrovy v Chorvatsku, vezmete si draka na jednom ostrově, tam si dáte oběd a jedete zase zpět.

Poslední dobou vstoupila technologie do světa vodního spotu, a sice v podobě hydrofoilingu. Této velké záležitosti se říká hydrofoil. Je to normální prkno, které je přidělané k letadélku. Když si představíte malé letadélko, které si pouští kluci na stráni, je to stejné, jen je to vyrobené z karbonu a je to přidělané k prknu karbonovou nohou.

Myšlenka je taková, že jezdec jede normálně na prkně, letadélko je potopené ve vodě a když jezdec získá rychlost, začne fungovat vztlaková síla na křidélku letadla. Jezdec se s prknem vznese a pohybuje se tak, že vodní hladina je zhruba uprostřed té nohy.

Tím se odstraní tření prkna o vodu, které je velké. Letadélko nemá prakticky žádné tření, takže se s hydrofoilem dají dosahovat velmi vysoké rychlosti, dá se s tím jezdit ve velmi slabém větru, perfektně to nastoupává protivětru. Není tak úplně jednoduché se na tom naučit, nicméně když má jezdec nějaké zkušenosti s drakem, trvá asi tři až čtyři dni a jezdí na tom.

Je to moc zajímavá věc, posunulo to kiting do nových dimenzí. Začalo se jezdit ve velmi slabých větrech, kdy pro normální kiteboarding nefouká, cca 3 – 4 m/s. To je vítr, který je téměř každý den, takže se dá jezdit často.

Přeji vám hezký den, poděkuji za pozornost a pokud byste se chtěli dozvědět něco o kitu, o tomto krásném sportu, tak nahoře máme stánek, stavte se. Poradíme, pokecáme. Mějte se hezky a přeji hodně sportovních zážitků.

Jestli se vám záznam líbí, tak jej sdílejte dál:)