I když to normálně nedělám, hned na začátku napíšu shrnutí a prozradím pointu článku. Odpovím na otázku, proč si pořídit vybavení na foila. Z větrného víkendu, který měl být po dlouhé době „mega“ jsem nakonec jezdil asi 5 hodin na hydrofoilu a jen 1,5 hodiny na twintipu.

Foil v našich podmínkách prostě rozšíří možnost být na vodě na několikanásobek.

Vraťme se ale na začátek příběhu. Je první březnový víkend roku 2024. Předpověď hlásí teplý a větrný víkend. Rodinka odjela k babičce, tak jsem si řekl, že si udělám víkend pro sebe na Nových Mlýnech. Nakonec byl víkend krásný, zajezdili jsme do aleluja. Teď je pondělí ráno 4:30, nemohu dospat tím, jak jsem bolavý. Píšu tento článek, než se mi všechno vykouří z palice.

Sobota, 2.3.2024

Předpověď na sobotu hlásila zataženo, tepotu 12 stupňů, vítr základ od 4 do 6m/s, nárazy 8m/s. To je moc pěkná předpověď – na foila. Tedy na kitefoila. Nakonec realita přesně odpovídala předpovědi. S malým bonusem na závěr pro vytrvalé 😊.

Na Strachotín jsem v sobotu dorazil zhruba v 1 hodinu odpoledne. Bylo pod mrakem, taková trochu deka, ale krásně foukalo 5-6 m/s. Jak jsem nakonec zjistil dle grafu skutečnosti, takový vítr foukal již asi 2 hodiny. Potřeboval jsem si najezdit různá křídla na foilu, tak jsem si všechno připravil a šel jsem na to. Vzal jsem si druhý nejteplejší neoprén, co mám, ten nejteplejší jsem si schovával suchý v autě na neděli, kdy měl být big day pro kiteboarding.

Nakonec z toho byly krásné dvě foilové hodiny na vodě a regulérní tréninkový den. Trénoval jsem věci, co normálně trénuji pouze v létě, nejlépe v Řecku. Samozřejmě jsem se dost koupal, ale díky aktivnímu pohybu mi bylo teplo. Když jsem šel ven z vody, už trochu prokřehlý, uvědomil jsem si, že vítr přidal. Nu což, zkusím jít na vodu s twintipem, už jsem dlouho nejezdil, vyzkouším. Nic moc jsem od toho nečekal, vlastně jsem si myslel, že si trochu zabrodím/zaplavu a půjdu ven. Vítr totiž moc nevypadal, že mne uveze.

Musel jsem si předělat všechno vybavení. Sbalit foil kita Code Zero a nafouknout Pulse, dokonce i přehodit hák na trapézu. Ale stálo to za to. Foukal neskutečně stabilní vítr řeckého typu, takový ten, co není moc vidět, ale je tam, je hustý a krásně tahá. Ještě jsem si asi 1,5 hodiny zatrénoval freestyle na twintipu. To byl krásný bonus na závěr.

Podtrženo sečteno: sobota asi 4 hodiny vítr na foila, zhruba 1,5 hodiny na twintip. Beru to ze svého pohledu. Mám 93kg, jezdím twintip 142cm a draka 12m. Nádherný den, co mě trochu mrzelo, byl jsem na spotu sám. Ostatní podle jejich slov odradila ta deka na obloze. Jak se pak ukázalo, nejet byla veliká chyba.

Neděl, 3.3.2024

Na neděli slibovala předpověď hezčí den. Více větru, sluníčko a tepleji. Mělo foukat v základu 7-9m/s, nárazy 12-13m/s. Spal jsem v autě na Mlýnech, a protože jsem maličko ponocoval a stříhal svoje první dron video (https://www.youtube.com/watch?v=fQJ8ZPusLM4), a navíc mi žádné dítě ráno neskákalo po hlavě, přispal jsem si až do 9 hodin. Foukalo vcelku dost. Ranní hygiena, telefonát rodince, na spot do Strachotína jsem se dostal kolem 10té hodiny. Byli tam dva borci, Poláci. V sobotu jsem je viděl jezdit u drátů, na neděli se přesunuli na Strachec.

Dal jsem se s nimi do řeči a prý teď slezli z twintipů. Jezdili asi půl hodiny, vítr je prý divný a jdou na foila. Vyhodnotil jsem směr větru spíše z jihu, tedy ve Strachotíně maličko přes Pálavu, přesunul jsem se na spot k drátům. Tak už bylo tak 5 kiterů. Než jsem to všechno zprocesoval (nesmí se tam autem, je tam zákaz vjezdu), bylo zhruba půl dvanácté.

Vzal jsem si winga. Poježdění teda dost zvláštní. Vítr byl rychlý, ale netahal, často klesal na „nejezditelno“. Nicméně vcelku jsem si zajezdil. Šel jsem si odpočinou a přemýšlel, na co půjdu dál. Mezitím borci s twintipama slézali z vody s tím, že už je to slabé. Podle grafu a pohledu na vodu to ale tak nevypadalo. Vypadalo to silné. Přesto jsem si vzal foila, protože jsem viděl, že to padá tak ke 4m/s.

I s foilem to byla hodně zvláštní session. Chvíli jsem byl přehulený, chvíli jsem mával a snažil se udržet draka vůbec ve vzduchu. Ještě, že mám North Code Zero, který je velmi lehký, takže létá skoro i v nule 😊. Borci kolem mne slézali z vody a mizeli za hrází. Vypravil jsem se po vodě na druhou stranu do Pavlova. I po cestě byl vítr hodně divný. Na MKB bylo sposuta lidí, ale hodně draků a wingů leželo na břehu. Ve vodě byli vlastně jen windsurfaři, kteří chytají každý pufuk a jeden wingař.

Když jsem přijel zpátky, ještě jsem chvíli jezdil a z vody jsem šel něco kolem třetí hodiny. Foukalo dost, takže jsem byl velmi překvapený, že za hrází nikdo nebyl! Všichni odjeli domů. Vyhodnotili to, že to není na kiteboarding. Podotýkám, že svítilo sluníčko a bylo teplo.

Sumář neděle: bylo krásně, foukalo dost, přesto na pěknou twintip session to bylo jen asi 2-3 hodiny. Na foilu se dalo jezdit celý den, vlastně až pozdě do večera. Nebylo to žádné super poježdění, ale v pohodě to šlo.

A to je ten hlavní point, ke kterému se chci dostat. Foil vám otevře možnost ježdění i ve dnech, kdy twintip nejde nebo je to na něm opruz. Když si promítnu poslední dva měsíce, tak pěknou předpověď, která by se vyplnila a bylo to skvělé na twinitp, si vlastně ani nepamatuju. Když to bylo silné, bylo to rozbité a když to bylo pěkné, bylo to na foila.

Takže pokud máte rádi ježdění na vodě ve větru, schválně nepíšu kiteboarding, určitě popřemýšlejte o foilu. Kite foilu nebo wing foilu. Který z foilů se hodí, pro jakého jezdce si rozebereme příště. Dnes se zaměřuji na kitefoil.

Hlavní výhody kite foilu oproti normálnímu twintipu

• Jezdíte v daleko slabším větru než s twintipem. U twintipu se to dá nahnat velkým drakem a velkým prknem, ale i to má své limity. Navíc neznám mnoho jezdců, kterým nevadí tahat na spoty dva twintip boardy, i když jedou autem.
• Velkou výhodou je, že se snadněji dostanete do míst, kam s twintipem nedojedete nebo velmi špatně. S foilem totiž přejedete i místa, kde je špatný nebo slabý vítr. Jezdíte rychleji, více stoupete proti větru, takže během chvíle jste na druhé straně jezera. Dokonce i já a to dlouhý výlety nemám moc rád kvůli bezpečnosti.
• Jízda na foilu je vlastně cvičení na nestabilní ploše. Něco jako bossu. I když jezdíte jen sem a tam, po delší session víte, že jste cvičili nohy a trup. Zejména stabilizační svaly kolen, kotníků, svaly v zádech a břichu.
• Foil je šetrný ke kolenům, díky tomu, že při jízdě nejsou žádné nárazy. O tom vám povypráví každý, kdo má problémy s koleny a jezdí v čopu na twintipu.

 Dále bych rád vyvrátil pár mýtů o foilech.

Mýty o foilu:

Mýt 1  - Je to nuda, aktivita maximálně tak pro důchodce.

Na to já říkám, pojď si to vyzkoušet. Už učení je slušná „challenge“. Ale dá se to zvládnout. Při samotném ježdění můžeš jezdit jako strejda sem a tam, ale to můžeš i na twintipu. Pokud chceš, můžeš trénovat velmi zajímavé věci. Různé otočky, v podstatě balet na vodě, ale i skoky, rotace ve skoku, kiteloopy, rychlost. Můžeš jezdit vlny, když už se udělají. Rychlé otočky ve vlnách, to už je vyšší dívčí. Takže když chceš, žádná nuda to není.

Mýt 2 – Je to děsně náročné na naučení.

Ano, kdysi to bylo náročné, protože materiál nefungoval tak, jak má a jak funguje dnes. Krátké nohy, které učení výrazně usnadní, neexistovaly. Nejezdilo se učit na wakové vleky do laboratorních podmínek. Zde článek o naší Foil akademii. Dnes je učení výrazně jednodušší, zvládnou ho od dětí až po starší jezdce (nechci psát úplně duchodci 😊).

Mýt 3 – Je to děsivě drahé.

Ano, celokarbonový set je drahý. Ale v hliníku už to není tak strašné. I u nás lze občas pořídit testovací kus nebo starší kus ve výprodeji. A když si porovnáte ceny zájezdů za větrem s tím, že v Čechách můžete jezdit 2x až 3x častěji než na twintipu, tak za jednu sezonu se vám investice do foilu bohatě vrátí 😊.

Kite na foila

Jezdit s foilem se dá s lacjakým drakem, ale aby to byla jízda příjemná a bezpečná, měl by drak splňovat tyto podmínky:

• Je lehký a létá i ve slabším větru. Takže tříspírový drak je lepší než pětispírový. Úplně nejlepší je jednospírový drak. Čím více se drak drží ve vzduchu, tím lépe.
• Měl by umět restartovat z vody i ve slabším větru. To je poměrně klíčová vlastnost, protože pokud vám drak ve slabém větru spadne a nerestartuje, končíte se vším, co to obnáší. V tuto roční dobu velmi nepříjemná záležitost.
• Měl by umět couvnout s větrem a v rámci couvání by měl držet ve vzduchu. To jsou vlastnosti draků, které jsou vhodné na vlny. Ty mají couváni v DNA. Ale univerzální draci to většinou zvládají taky.
• Měl by být tak akorát výkonný. Ani ne málo, ani ne moc. Například některé komory nebo i starší nafukovací draci při letu děsivě táhnou a strhávají vás po větru. Na twintippu je ještě uhraníte, ale na foilu už těžko.
• Měl by být středně rychlý až rychlejší. Ve slabším větru potřebujete s drakem švihnout, aby vygenerovat dostatečnou energii na to, aby vás zvednul. S pomalým drakem to prostě nejde.
• Měl by umět létat ve slabším větru, i když přitáhnete bar úplně k tělu. To vypadá jako samozřejmost, ale věřte mi, že to rozhodně samozřejmost není. Několikrát jsem měl v ruce draka, který při zataženém baru k tělu ihned začal couvat a zcouval až na vodu. Ve slabším větru jezdíte skoro pořád s barem přitaženým nadoraz k tělu.

Reklamní okénko:

Já jezdím North Code Zero a musím říci, že je to nejlepší drak na foile, jakého jsem kdy jezdil nebo viděl 😊. Je ultralehký, létá i v úplně slaboučkém větru. To mi dává pocit jistoty, že i když vítr lehne na úplné minimum, draka donesu nad hlavou na břeh a položím ho. Nebudu s ním plavat a pokoušet se ho zvednout. Všechny výše uvedené požadavky splňuje na 120% 😊. Pokud budete chtít, až mě s ním uvidíte, řekněte si o test.

To je pro dnešek vše. Děkuji a uvidíme se u vody. Těším se na spoustu dalších foilařů.

Aloha, Přemek

Wing už je tu s námi několik let a za tu dobu se velmi rozmohl. Nejen, že spousta windsurfařů na něj přešla, hodně kiterů má wing jako doplňkový sport například do špatného větru, ale objevilo se i hodně nových tváří. Lidí, kteří byli doposud absolutně nepolíbeni žádným větrným sportem. A to je dobře. Je to krásný sport, který je technicky i technologicky dostupnější než windsurfing, méně nebezpečný a méně prostorově náročný než kiteboarding a zdaleka více „adrenalinovější“ než paddleboarding.

Ještě jednou shrnu základní výhody proti ostatním větrným/vodním sportům:

• Zdaleka nejjednodušší vstup do odvětví. Nejen, že wing lze koupit za méně peněz než windsurfing a draka (bavím se o nákupu nových věcí, nikoli starého šrotu), ale jste schopni se jej i sami a bezpečně naučit, a to úplně od začátku až po skoro profi ježdění. Kurz je dobrý v tom, že máte pocit, že na vás někdo dohlíží. Ale zvládnete to i bez kurzu. Tady je třeba férově zmínit, že wing na vodě se jezdí s hydrofoilem, který je poměrně drahý. Ale k vodě se dostanete až v době, kdy víte, že vás to baví a investici rádi uděláte.
• Můžete jezdit v podstatě kdekoli. Na zemi na malé asfaltové ploše, na kdejakém zamrzlém rybníku na bruslích, na vodě i na kačáku, kam dofoukne vítr. Příkladem je Gibraltar, kde se nikde nesmí kitovat, na celém území. Zatímco wing tam nikomu nevadí a to ani v bezprostřední blízkosti letiště. Kdyby vás tam chytli s drakem, tak vás na místě zastřelí 😊.
• Nepotřebujete žádnou velkou startovací plochu jako u draka. Můžete startovat hned z lesa, viz Máchovo jezero.
• Pokud dodržujete základní pravidla, jedná se o bezpečný sport. Neděsí vás dlouhé špagáty jako u draka. Nehrozí zamotání s kamarádem. Pokud nemáte vysloveně smůlu, jste soběstační i v záchraně při krizových situacích. To platí hlavně na vodě. Pokud přestane foukat, s wingem na vodě doplavete v leže na prkně zpět ke břehu. To s drakem je to výrazně větší rokenrol.
• Hlavní nevýhodou winga, dle mého názoru, je nošení boardu do vody a start přímo proti větru (on shore vítr). To jsem popsal v článku Mořští ježci a ....

Kontraindikace wingu (kdo může a kdo by neměl wingovat)

Když jsem se o wingování bavil s různými lidmi, překvapilo mě, že mi pár z nich řeklo, že to dělat nemůže. Při podrobnější diskusi jsem zjistil, že nejčastějším problémem jsou ramena. Zejména ramena vypadávací. Je fakt, že se u wingu operuje s rukama nahoře, tedy nad úrovní ramen a to je při volných ramenních kloubech problém. V tom případě wing nedoporučuji.

Další nepříjemnou záležitostí jsou tenisové a golfové lokty. Winga držíte pořád v rukách, a i když v pozdějších fázích můžete použít trapéz a tím rukám velmi ulevit, stejně je tam velký podíl „ruční práce“. Já sám jsem majitelem dlouhodobého tenisového loktu a wingem mu moc nepomáhám. Kite mi nevadí vůbec, ani freestyle, kdy hodně draka držím v rukách. Ale po wingu mě loket bolí. Nicméně jsem se rozhodl si toho nevšímat, protože to bych nemohl dělat nic.

A do třetice všechny trable s úpony a šlachami v předloktí. Například bolavé karpální tunely. Jak jsem říkal, je to hodně ruční práce plus sem tam chladno, a to taky není nejvhodnější prostředí pro jezdce s takovými problémy.

Jinak si myslím, že wing je zdravý, fyzicky spíše namáhavější sport pro všechny, co chtějí posílit celé tělo včetně core svalů, a chtějí si užít zábavu a trochu adrenalinu při dostatečně bezpečné aktivitě.

Jak začít s wingem

Domluvte se s wingujícím kamarádem, ať vám křídlo půjčí na měkké trávě do ruky. Na měkké trávě proto, abyste mu ho nezničili. Ihned od začátku a vždy používejte leash na ruku. Já to doporučuji, i když winga držíte jen chvíli v ruce. Nikdy nevíte, co se může přihodit a pokud vám wing odlétne, může se potrhat, podřít o zem.

Položení winga na zem

Pokud winga potřebujete položit, položte jej na záda, tedy poutky nahoru. Zatížíte ho nejlépe tak, že něco těžkého přivážete k poutku na hlavním banu. Tento způsob já doporučuji nejvíce. Nebo něčím zatižte přední bán, například boardem. Ale pozor, z předního bánu všechno rádo sjíždí dolů a wing pak zůstane bez zátěže. Třetí způsob je, že winga k něčemu přivážete za leash. V tom případě si však dávejte pozor, aby jej vítr nehonil sem a tam a opět neodřel nebo o něco nepropíchnul.

Na absolutně měkké trávě nebo například na koberci můžete winga zatížit i na kanopy. To je ta plachta, která tvoří plochu winga. Třeba těžkým, ale měkkým batohem. Aby byl wing lehký, plachta bývá vyrobena z lehkého skytexu, který není moc odolný proti propíchnutí nebo prodření. I pevnější stéblo trávy stačí k tomu, aby se na něj wing nabodnul. Tedy na všech jiných površích na kanopy nic nepokládejte.

Moc nedoporučuju pokládat winga madly dolů. Sice je plachta ve vzduchu a netrpí, ale zase trpí madla. Opět na měkké trávě a koberci nevadí. Madla bývají buď karbonová nebo hliníková potažená měkkou EVA pěnou a ta se odírá. Já pokládám winga madly dolů jen v Řecku na písku při sušení. Pod madla dám měkký boardbag. Wing je mokrý a nechci ho mít celý zaválený od písku. Pokud máte měkká poutka, těm pokládání na zem nevadí. V tom případě spíše doporučuji pokládat winga poutky dolů.

Tip 1: Obecně doporučuji winga co nejméně pokládat na zem. Když jdu jezdit, nejdříve si připravím vše okolo včetně sebe. Obleču se i do neoprenu, vše pobalím, jako bych už šel na vodu a pak teprve jako poslední věc foukám winga. Pumpu si po nafouknutí taky sbalím, nikdy ji nenechávám volně pohozenou na pláži. Jednak vám ji může někdo „omylem čubnout 😊“ a jednak do ní nalítá prach a písek a vy ho pak všechen napumpujete do winga. Pokud wing po ježdění není mokrý (z vody bývá vždy), sbalím ho jako první věc. Zase aby měl wing co nejmenší a nejkratší kontakt se zemí. Pokud je mokrý, nechám ho trochu okapat/osušit a pak jej sbalím. Vždy ho pak dosouším doma na koberci. Nechci, aby mi sbalený v batohu zplesnivěl. Na kamenitých spotech winga nepokládám vůbec. Nechám si ho před ježděním podržet. Po ježdění s ním chvíli stojím na břehu a pak ho ihned sbalím s pomocí Jíti tak, že jej ani nepokládáme na zem.

Jak manipulovat s wingem

Nejdříve držte winga v ruce za poutko na hlavním bánu otočeného na zádech, držadlama nahoru.  Zjistíte, jak wing vlaje ve větru, jak škube za ruku, jak je těžký nebo lehký. Tak se wing nosí, pokud jej potřebujete přemístit na jiné místo.

Pak se jej naučte otáčet naopak. To je dovednost, která se vám bude při ježdění velmi hodit. Zejména ve vodě je otáčení wingu náročné.

Tip 2: Nejsnazší postup otáčení winga je přeručkovat po hlavním bánu k uchu winga, zhruba do jedná třetiny ucha, blíže k uchu winga. Poté zatlačte druhou stranu winga směrem proti větru a maličko tu vzdálenější stranu zvedněte, aby pod něj fouknul vítr. Vítr vám pomůže winga otočit. Toto oceníte zejména ve vodě, protože ve vodě se nemáte nohama o co opřít.

Chytněte winga za přední hrazdu (poutko) a zvedněte jej nad hlavu. Poté chyťte zadní rukou spodní hrazdu a maličko přitáhněte. Uvidíte, že wing foil začne nabírat sílu. Platí, že čím více taháte za zadní ruku, tím více síly wing generuje, a naopak pokud ruku povolíte do natažena, síla se sníží až vytratí.

Tip 3: Hned zkraje při pokusu dát winga do polohy „jízda“ zjistíte, že vám wing pořád padá dolů na ucho. Brnká vám uchem o zem, případně se celý otočí přes ucho a spadne na záda. To je tím, že jej nedržíte špičkou směrem nahoru. Držte winga tak, aby přední ruka byla vždy výše než zadní. Aby spíra wingu (to je trumpeta, za kterou wing držíte) pořád směřovala nahoru. Sice šikmo, ale stále nahoru. To vám pomáhá udržet winga bez mlácení uchem o zem a taky to ulehčí vašim ramenům a rukám. Vítr vám drží winga i vaše ruce ve vzduchu.

Držte madla nadhmatem (vidíte horní stranu ruky a její klouby, nikoliv nehty na prstech) v jejich předních částech, případně tak, jak se vám to zdá přirozené. To je základní úchop winga. Na tom, kde madla držíte záleží síla ve wingu. Když chytnete madla dole (hlavně tedy to přední) wing má větší sílu, víc vás tahá a zároveň více tahá za tu přední ruku v porovnáním se zadní rukou. Madla dole se drží v podstatě pouze při rozjezdu na vodě ve slabším větru, když potřebujete napumpovat co nejvíce síly do winga. Jakmile se rozjedete, potřeba velké síly klesne a vy chytnete zase madla pěkně vepředu.

Choďte s wingem sem a tam a zkoušejte přidávat a ubírat sílu, abyste si zvykli křídlo držet ve správné pozici a jak fungují síly při pohybu. V tuto chvíli nastává moment, kdy můžete vyrazit na brusle, skate, případně v létě na paddleboard.

Tip 4: Snažte se držet winga na co nejvíce natažených rukou. Zejména pak přední ruku. Tím do držení zapojíte záda a ulevíte bicepsům a předloktí. Je to jako při lezení. Pokud lezete s pokrčenýma rukama, ihned odpadnete. Záda utáhnou a vydrží daleko více než ruce. Stejné je to na wingu. Pokrčené ruce rovná se bolavé ruce.

Větrné okénko

Tato část je určená pouze pro jezdce, kteří ještě nikdy žádný větrný sport nedělali.

Při všech větrných sportech se křižuje vítr. Nejezdí se po větru dolů, ale křížem. Windsurfař, kiter i wingfoilař stojí vždy zády k větru. To je základní poloha pro diskuse na břehu, vysvětlování triků, ale hlavně pro jízdu. Vítr vám fouká přímo do zad a vy jedete doleva a doprava. To je křižování větru.

Navíc je záhodno, abyste jezdili trochu proti větru, takzvaně nastoupávali. To je kvůli tomu, abyste pak měli větší šanci se vrátit na původní místo. Trénujte to na pevné zemi, ledě nebo sněhu, tam je nastoupávání výrazně jednodušší než na vodě.

Abychom si ujasnili terminologii. Doleva a doprava je jasné, ale méně jasné je, že proti větru je nahoru a po větru je dolů. Nastoupávat znamená jet křížem proti větru, spadávat znamená jet křížem nebo i přímo po větru.

Když stojíte zády proti větru a roztáhnete ruce, celý ten prostor před a nad vámi se jmenuje větrné okno. Čím více pohybujete wingem před vámi, tedy doprostřed větrného okna, tím větší sílu vítr má. A čím více jej dáte do krajů nabo nahoru, tím je síla větru ve wingu slabší. To si snadno ověříte tak, že stojíte s wingem nad hlavou a obě ruce máte natažené. Wing je takzvaně vyvlátý, ve skutečnosti je přesně na kraji větrného okna. Pokud stáhnete zadní ruku dolů, zjistíte, že winga sotva udržíte v ruce. Dostáváte wing do středu větrného okna (před sebe). Tam wing tahá nejvíce.

Vždy, když přijdete na spot, stoupněte si zády k větru s roztaženýma rukama. Tím si určíte, kterým směrem budete jezdit. To si zapamatujte, abyste pak nejeli dolů po větru a zpět nemuseli jít pěšky nebo plavat. Dobře to taky lze okoukat od již jezdících kamarádů.

S wingem začněte nejlépe na pevném povrchu

Nejsnazší je začít na zemi. Daleko snazší než na vodě. Tím taky začněte a uvidíte, že to snadno zvládnete. Ještě připomínám, VŽDY používejte helmu. Na ledě, na asfaltu i na vodě. Pokud vám přijde mít na vodě helmu jako zbytečnost, vězte, že to přední křídlo, po kterém jedete, je velmi ostré a umí se hezky vymrštit z vody při vašem pádu. Už jsem viděl rozpáranou kůži na lebce, nic hezkého.

Záměrně píšu pevném povrchu, protože to může být asfalt, tvrdá tráva, hlína, tvrdý písek na pláži, ale i tvrdší sníh a led. Všude tam, kde nohama pevně stojíte na tvrdém a ono to hezky jede. Nejčastěji na bruslích, longboardu, lyžích, snowboardu. Měkký, hluboký sníh není moc vhodný, protože to tolik nejede a vy se perete s wingem, aby vás vůbec rozjel. Na měkký sníh je potřeba silný vítr. Naopak nejlépe to jede na ledě na bruslích. Tam stačí úplně slabý vítr a klidně i malé, snadno ovladatelné křídlo.

Doporučené velikosti wingu

Pokud je váš cíl jezdit s wingem na vodě, pak na základě mých zkušeností doporučuji tyto velikosti vašeho prvního křídla (dle hmotnosti jezdce). Je jedno, jestli jste žena nebo muž. A beru to na naše povětrnostní podmínky. V Řecku, kde fouká silné Meltemi, tabulka bude vypadat úplně jinak. Navíc berte to jako doporučení, půl metru nahoru nebo dolů nehraje takovou roli.

• Jezdec 40 – 60 kg – 4m křídlo
• Jezdec 60 – 85 kg – 5 až 5,5m křídlo
• Jezdec 85 – 100 kg – 5,5 až 6,5m křídlo
• Jezdec nad 100 kg – 6m až 7m křídlo

Pokud máte možnost, na led a kolečkové brusle si vezměte klidně o metr menší křídlo. Je tam téměř nulové tření, pojede vám to snadno i s menším, a vy se tolik nenadřete rukama.

Začínáme s jízdou

Jste připraveni, wing nafouknutý, brusle obuté, skate na asfaltu, jdeme na to.

• Připevněte si leash na ruku. Nezapomeňte. Tak pevně, aby vám nespadnul, když vám wing uletí z ruky. Ale zase ne tak moc, aby vám do ruky mohla proudit krev. Já doporučuji používat pouze jednu ruku na leash, pořád tu samou. Na začátku si to vyzkoušejte, která vám vyhovuje více, a tu pak držte. Já nosím leash od křídla na levé ruce a leash od boardu na pravé noze.
• Stoupněte si opět zády proti větru, winga otočte madly dolů a držte jej zadní rukou za přední poutko. Zvedněte winga nad hlavu. Pak chyťte přední madlo druhou rukou, než držíte winga. Proto píšu, abyste před rozjezdem drželi winga zadní rukou. Rukama pak přirozeně chytáte madla a nemusíte je na madle přehazovat.
• Když chytáte zadní rukou spodní madlo, winga přední rukou posuňte proti větru, abyste na madlo dosáhli. Šoupání s wingem proti a po větru nad hlavou pouze přední rukou je manévr, který se vám bude hodit. Je dobré jej ovládat. Například obrat na vodě proti větru bez něj neuděláte.

Tip 5: Hned od začátku se učte rozlišovat přední a zadní ruku. To určuje samozřejmě směr jízdy. Když jedu doleva (vítr mi pořád fouká do zad), přední ruka je levá a zadní pravá. Před jízdou tedy držím madlo na hlavní bánu v pravé ruce. Winga zvednu nad hlavu, chytnu přední madlo levou rukou a zadní pravou. Na zemi to vypadá jako banalita, ale věřte mi, že ve vlnách a silném větru jste rádi, že toto máte zautomatizované a nemusíte ruce před jízdou na předním madle přehazovat, protože jste ho chytli druhou rukou. V takových podmínkách je nezbytné co nejrychleji vystartovat. Mrcasení s rukama může znamenat ztrátu vteřin a nájezd na kamenitou mělčinu plnou ježků a s tím spojený nepříjemný rokenrol.

• Přitáhněte zadní ruku k tělu dle síly větru. V silném stačí málo, ve slabém více. Pomalu dávejte ruce před sebe s tím, že přední ruka je vždy trochu výše než zadní. Křídlo směřuje spírou dopředu a nahoru.
• Ucítíte tah. Nechte se roztáhnout. Rychlost korigujete přitahováním a povolováním zadní ruky. Kdyby vám to moc nejelo, pomozte si buď bruslemi nebo vaši jízdu nasměrujte maličko po větru. Tím se rychlost zvýší.
• Pokud naopak naberete velkou rychlost, která vám není příjemná, povolte zadní ruku a křídlo dejte více nad hlavu. Tím wing přestane táhnout.
• Když si nejste při jízdě jistí, chytnete maličko nerva, že je to moc, vždy pusťte zadní ruku. Přední rukou winga stále držte. Wing vyvlaje a ztratí sílu. Winga nezahazujte, může se odřít, roztrhnout, nabodnout, nechat přejet, cokoli. Většinou je to zbytečné.
• Winga zahoďte až v nejzazším případě. Např. když se na vás bude na rybníce hnát stokilový chlap a vy budete potřebovat na bruslích ihned zastavit, abyste předešli srážce. Většina ostatních nepříjemností se dá vyřešit pouze puštěním zadní ruky a zvednutím winga nad hlavu. Z pozorování vím, že zejména dívky se zahozením winga nemají žádný problém. Na pevném povrchu to tolik nevadí, wing vám uletí, většinou se otočí naopak. Vy ho přitáhnete, otočíte, vymalováno. Ale na vodě je to zdaleka největší nepříjemnost, co se vám při normálním ježdění stává (pominu pády). Otočení winga na vodě vyžaduje velmi mnoho vaší energie, která vám pak chybí na ježdění. Moje Jíťa byla vždy z otáčení winga na vodě nejvíce zničená. Pomohlo, až když jsem jí zakázal winga zahazovat pod pohrůžkou spaní venku před autem na zemi 😊.
• Snažte se nastoupávat proti větru. To znamená že každý šlák (jízda tam a zpět) dojedete o trochu více proti větru než šlák předchozí. To je základní dovednost. Na pevném podkladu se učí snadno, na vodě už u mnoho hůře. A na druhou stranu se učte i spadávat dolů po větru.

Otočky

• Již od začátku se učte otočky a přehození winga nad hlavou do druhé ruky. Nejdříve začněte s otočkami po větru - halza, jsou jednodušší. Jedete doleva, přední ruka je levá. Před otočkou si posuňte přední ruku na předním madle maličko dozadu, aby se vám tam udělal prostor na druhou ruku. Zvedněte křídlo nad hlavu, začněte zatáčet dolů po větru (tedy doprava) a pusťte zadní ruku z madla. Chyťte původně zadní rukou (pravou) madlo nad levou rukou ale PALCEM DOLŮ. To je důležité, protože až dotočíte otočku a vyjedete doprava, budete držet madlo hezky nadhmatem. Žádný podhmat! Podhmatem drží madla na wingu jen bývalí windsurfaři a podobná individua 😊.
• Udělejte zatáčku abyste jeli zpět. Poloměr zatáčky je trošku alchymie. Nejdříve vám bude wing padat zadní odtokovou hranou dolů a vy do něj budete najíždět. To je dáno tím, že při otočce jedete hodně po větru, větru jste ujeli a wing v tom případě nemá žádný vítr, který by ho držel ve vzduchu. To proto, že se pohybujete podobnou rychlostí jako vítr a rychlosti se v tomto případě odečítají. Zkuste zmenšit poloměr zatáčky nebo v té zatáčce jeďte pomaleji.

Tip 6: Poloměr otočky. Čím je silnější vítr, tím větší poloměr otočky můžete udělat a i můžete jet v průběhu zatáčky rychleji. Naopak čím slabší, tím musíte udělat menší zatáčku nebo v ní jet pomaleji. Vždy musí wingu zbýt nějaký vítr na to, aby držel ve vzduchu. Toto platí na všech površích, i na vodě. Vítr se můžete snažit wingu „vyrobit“ například děláním esíček s wingem nad hlavou. S wingem lze i různě točit, ale to už jsou složitější techniky, se kterými vás teď nebudu zatěžovat.

Anebo naopak musíte jet výrazně rychleji, než je rychlost větru. V tom případě winga při otočce jakoby táhnete za sebou, wing vlaje za vámi, nenajíždíte do něj. Toto se vám ale podaří na bruslích na ledě, pokud máte pořádné koule, tak na skatu. Na vodě se vám to podaří stěží a pokud ano, už jste tak daleko, že vám takovýto článek přijde úsměvný 😊.

• Když dokončíte zatáčku, posuňte přední rukou (teď je to pravá) winga nad hlavou opět proti větru a chytněte zadní rukou (levou) spodní madlo. No a valíte doprava.
• Pokud jedete na jakémkoli boardu, po otočce najednou jedete jakoby naopak. Tomu se říká, že jedete na toe-side. Vaše palce na nohách směřují proti větru. Kyčel máte vytočenou, jste otočeni v trupu. Tak je to vždy při otočce na boardu, pokud ovšem před, při nebo po otočce na prkně nepřešlápnete. Jízdu na toe-side určitě trénujte taky, a to na obě nohy (jednou levou vepředu, podruhé pravou vepředu). Když pak uděláte druhou otočku zpět, zase se to otočí a vy jedete jako původně, tedy heel-side, patami proti větru. Na bruslích můžete nohy při otočce jen posunout (vyměnit) a jedete opět jako heel-side. Zkoušejte i na bruslích jakoby toe-side. Jednoduše posuňte při jízdě doleva levou nohu dopředu a nechte jí vepředu i při jízdě doprava. Aby se vám kyčel vytočila levou dopředu. A naopak to zkoušejte i doprava.

• Když se cítíte dobře v otáčkách po větru (halza), zkuste otočku proti větru (tack). To je i na pevném podkladu složitější, ale není to nic hrozného. Je třeba mít maličko větší rychlost, abyste vyjeli proti větru úplně bez winga. Jedeme zase doleva. Při otočce pustíte zadní ruku (pravou) a dáte přední rukou (levou) winga nad hlavu a dopředu proti větru. To je důležité, jinak pak zadní rukou nedosáhnete na zadní madlo. Zhruba v půlce otočky nebo těsně před půlkou chytnete přední madlo původně zadní rukou tedy pravou za rukou, která tam doposud byla. Při otočce proti větru vycházejí ruce pěkně přirozeně, tam podhmat nehrozí. Jak pokračujete dál, chytnete zadní rukou tedy levou zadní madlo a jedete doprava. Otočky na vodě proti větru jsou vyšší dívčí, budete rádi, že po tréninku na ledě budete mít ánunk, o co tam jde 😊.
• Trénujte, trénujte, trénujte, voda vám pak nic neodpustí. A čím více toho budete umět ze sucha, tím snadněji vám to půjde na vodě.

Zdá se, že jsem se vyčerpal. Taky se mi zdá, že budu muset doplnit daleko více fotografií a možná raději udělat video. Můžete se těšit. A taky se těšte na příště, kdy budeme začínat na vodě.

Aloha a uvidíme se na ledě. Přemek

PS: tento článek není rozhodně výplodem žádné AI. Drbal jsem se s ním pěkně dlouho. :-)

Ne, že bych věděl o ježcích, kteří začali kitovat, ale letošní podzimní Řecko jsem si jich v nohách užil víc než za celou svoji předešlou kariéru. Obecně si dávám na všechny mořské potvory pozor. Když jedu kitovat, chci nerušeně jezdit, věnovat se tréninku, a ne řešit kraviny s bolavými jehlami zabodnutými v nohách. Jak se tedy stalo, že i když se snažím být velmi opatrný, během jednoho týdne jsem měl ježky v noze třikrát? Co s tím a proti tomu dělat?

Ježovka – jedovatý postrach

Něco málo mých poznatků o nich. Ježovky, neboli ježci jsou ve všech teplých mořích, co je známe a kam jezdíme za sportem. Řecko, Chorvatsko, Itálie, Španělsko, Egypt, … Jsou na kamenech, oblázcích, ale pozor, bývají i na písku. Jsou v trávě, prostě všude. Bývají pod bodem přílivu, ale na velkých kamenech jsou i těsně u hladiny. Jsou přicuclí, ale zároveň se pomalu pohybují. Takže jeden den pláž vyčistíte, za dva dny jsou zpět. Někde je snadno vidíte, jinde o nich vůbec nevíte a zjistíte je až jaksi „ohmatem“.

Bývají i na pláži. Opravdu. Na jedné super tajné pláži v Řecku (kterou ovšem již všichni znají a vyskytuje se dokonce v německých kite průvodcích) jich bylo všude po pláži mezi kamínky stovky. Bez možnosti je nějak efektivně uklidit. Bylo jich tolik, že nebylo vůbec jasné, kde se tam vzali. Asi je tam vyházela z moře silná bouře.

Jezdilo se stylem: nástup na prkno na břehu rovnou z bot, pak náskok do vody. Při konci session výjezd na prase s prknem na kamínky na pláž a zase vykročení z prkna rovnou do bot. V podstatě to nešlo dělat bez pomoci asistenta. Pojezd s foilem tam byl téměř nemožný. I sednutí na pláž znamenalo zabodnutí ježka do zadku. Celkový zážitek dosti stresující.

Kite vs Wingfoil z ježčího pohledu

Abych byl férový hned na začátku, ježčí aféra se mi nestala na kitu, ale vždy na wingu. Z logického důvodu. Zatímco s drakem odjedu hned od břehu nebo dokonce ze břehu a na břeh se vrátím, winga musím donést na dostatečnou hloubku.

Wing má proti kitu mnoho výhod. Dá se jezdit na kdejakém kačáku, tolik nevadí nárazový a vypínací vítr, není prostorově náročný. Ale nošení prkna do vody je oproti kitu velikou nevýhodou. Samo o sobě to problém nebývá, problémem se to stane, pokud ve vodě nechcete šlapat na dno, protože můžete šlápnout na ježka.

Pokud nastupujete na vítr Side-shore (fouká zboku a vy odjíždíte od břehu pryč) nebo Off-shore (fouká od za břehu na vodu) dá se to. Prostě přinesete celou výbavu těsně do vody, lehnete si na vodu, wing na vodu, prkno otočené foilem nahoru a plavete na hloubku. Pozor, kdykoliv máte prkno otočené foilem nahoru, vždy jej dobře držte, aby se vám nemohlo převrátit na hlavu nebo ještě hůře na winga.

Nejhorší je s wingem nastupovat na čistý On-shore (vítr fouká kolmo na břeh). Což mimochodem není jednoduché ani na kitu. Když jdete do vody s wingem na On-shore, musíte donést celý ansámbl na dostatečnou hloubku a pak ještě odplavat dostatečný kus proti vlnám. Nakonec musíte doufat, že vystartujete a odjedete dříve, než vás vítr a vlny spláchnou zase zpět na mělčinu.

S wingem se totiž nedá bodygradovat proti větru. Musíte plavat. Kdo to kdy zkoušel potvrdí, že přímo proti větru a vlnám se plave velmi špatně. Ale jde to! Dvacet minut plavání je vždycky lepší, než si napíchat ježky a pak stejně nejezdit nebo odřít foila o kameny.

Botičky, ochranná pomůcka proti ježkům

Botičky většina riderů nemá rádo ani v zimě, natož v létě. Já k nim patřím. Nevadí mi na noze, nevadí mi v nich chodit ani plavat, ale jsou mi nepříjemné ve strapech. Používám botičky pouze na foilu nebo wingboardu, kde mám přední strap. Nohu v botičce nedokážu zastrčit tak hluboko do strapu jako bosou nohu a mám tak trochu jinou rovnováhu na prkně. Na twintipu jezdím ve wake botičkách, tak se mě neoprenové botičky netýkají.

Navíc boty do teplého moře mi vždycky přišly jako blbost. Proto jsem je do Řecka nikdy nevozil. Nicméně po letošní zkušenosti je pro změnu budu vozit vždy.

Botičky rozhodně pomůžou, ale nejsou stoprocentní. Navíc některé neoprenové botičky mají slabou podrážku už z výroby, nebo je má jezdec prošlapanou a osten ježka jimi snadno projde.

Jak na ježka nešlápnout

Nejspolehlivější a “nejchytřejší“ rada je s nimi nepřijít vůbec do styku. Haha, ale jak to udělat?

Prozkoumání a vyčištění spotu

Zodpovědný jezdec přijede na spot ještě před větrem a řádně si spot prohlédne a proplave. Už to slyším, že na to není čas atd. Ale já to myslím vážně. Když důvodně očekáváte, že na spotu jsou ježci a že s nimi při ježdění bude potíž, je to nejjednodušší cesta, jak se jim vyhnout. Pěkně šnorchl, ploutve, klacek nebo rukavice a jde se na to. Když si spot vyčistíte, máte na pár dní klid. Vyčistit znamená ježky buď nechat spadnout do hloubky nebo je dát do vody někde, kdy vám nevadí. Nezabíjejte se, jsou to živí tvorové a navíc tam jsou „bohužel“ doma 😊.

Start

Někdy ovšem není možné spot vyčistit, protože třeba fouká týden v kuse a voda je zkalená, takže v ní není nic vidět. V tom případě se chovejte tak, jako kdyby tam ježci byli. Mně se osvědčil takový postup, že jdu pomalu do vody, prkno položím na vodu, opírám se o něj. Co nejvíce se snažím odlehčit a došlapy dělám vždy pomalu. Jakoby nohou zkouším, jestli tam náhodou není ježek. Když na něj šlápnu, nohu přesunu jinam. Díky jemnému došlapu se bodliny sice zapíchnou, ale většinou jen mělce do kůže. Pak jdou snadno ven.

Když víte, že na spotu ježci jsou, snažte se co nejméně šlapat na dno. Pokud možno nešlapat vůbec. Už jsem to nastínil nahoře v textu. Při startu jít jen na nezbytně velkou hloubky a pak hned plavat nebo se nechat unášet. Prostě cokoli, jen nešlapat, a dokonce ani nesahat na dno. Ježek se stejně dobře zabodne do ruky jako do chodidla.

Jízda

To neplatí jen pro start a konec ježdění, ale i pro jízdu samotnou. Na hloubce to řešit nemusíme, tam je to jasné. Dost často se ale jezdí na vodě 1-2m hluboké. Tam ježka můžete potkat a našlápnout snadno.

Když se pohybujete ve vodě, např. po pádu nebo při odpočinku, nekopejte nohama do hloubky, snažte se co nejvíce plavat u hladiny. Kite vám v tom pomáhá, při wingování zase můžete ležet na desce nebo se držet za křídlo.

Při pádu padejte co nejvíce na placáka, nezanořujte nohy ani ruce do hloubky. Samozřejmě pokud by hrozilo jiné zranění, např. vyhození ramene, tak to se raději napíchněte na ježka, ale ruku nechte u těla.

Konec ježdění

Když končím na ježkospotu s kitem, vyjedu prostě až na břeh. Je to drastické k prknu, občas maličko riskantní, ale nešlápnu na ježka. Horší je to, když končím s kite foilem nebo wingem. To dělám tak, že dojedu co nejblíže ke břehu, kde je ještě hloubka. Tam skočím do vody, otočím board foilem nahoru a doplavu nebo se nechám donést až na břeh. Jedu až na pláž, nakonec skončím na břichu na pláži jako vyvrhnutý vorvaň. Samozřejmě, pokud i na pláži nejsou ježci. Jak jsem psal nahoře, co nejméně šlapat na dno.

Reef

Speciálním místem na spotech jsou reefy. Proti větru nad reefem je hloubka a velké vlny nebo veliký čop. Vlny se lámou nebo padají na mělčinu (reef). Za reefem bývá klidná voda různě hluboká. Reef je dost často tvořen kameny, skálou nebo korály. Ideální prostředí pro ježky.

Pokud jezdíte nad reefem, dávejte si pozor, aby vás to nespláchlo na reef. Většinou to bývá tak, že nejhezčí vlny jsou velmi blízko reefu, takže je těžké odolat tam jezdit. Nicméně to přináší velmi vysoké riziko „oježkování“ nebo dokonce odření a jiné zranění o kameny.

Když už se stane, že se dostanete na reef a jste ve vodě a drak třeba taky, držte se co nejvíce u hladiny. Roztáhněte se po vodě jako žába, ať vás nadnáší vše, co máte u sebe a klidně se nechte přetáhnout od draka přes reef za něj, kde je větší hloubka nebo je tam třeba písek a bezpečné dno. Tam draka zvednete. Největší chyba je pokoušet se opřít o dno a zvednout draka na reefu. To je šance na zabodnutí vysoká.

To samozřejmě platí i pro wingfoil. Pokud se ocitnete těsně nad reefem a už nemůžete odjet, otočte desku foilem nahoru, winga položte na vodu, o obojí materiál se nadzvedávejte a nechte se přetáhnout přes reef. I když to trvá pár minut, pořád je to lepší než se tam zmastit.

Takto tam foukalo standardně. V takové větru se udělá chyba hned a následky jsou neveselé.

S kitem si troufnu jezdit hned nad reefem. Ale s wingem tedy zatím ne.

Co dělat, když na ježka šlápnete

Když už na ježka šlápnete, použijte následující postup. Je to výtah z několika článků z internetu.

1. Na první dobrou zkuste co nejvíce bodlin dostat ven mechanicky. Pinzetou, jehlou, nehty. Myslete na to, že bodliny jsou velmi křehké, takže při stisknutí pinzetou nebo při ohnutí se rychle zlomí nebo roztříští. Bodliny prý mají na špičce protiháček, o to hůře se vyndávají.
2. Pokud ještě nějaké bodliny zůstanou vevnitř, zapalte svíčku a horký vosk nakapejte na dané místo. Nechte vosk zchladnout. S odstraňováním vosku by měly i bodliny vyjít ven. Připadá mi to tedy lehce nereálné, ale rozhodně to příště vyzkouším.
3. Druhý postup je, že ponoříte nohu do horké vody s octem (klidně poměr 1:1). Můžete přidat Epsomskou sůl (my ji v autě tedy nevozíme). Nechte působit asi půl hodiny. Tento nálev by měl bodliny rozpouštět. Nevím, jestli se bodliny rozpustí, ale mohlo by je jít poté snadněji vytáhnout. Obecně prý bodlinám nesvědčí vysoká teplota. Zase to nepřehánějte, ať se neopaříte. Pokud máte bodlinky v kůži přes noc, zakryjte místo hadříkem namočeným do octa a omotejte zlehka obvazem. Ocet by to měl vyřešit. Pokud nemáte po ruce ocet, použijte vlastní moč. Vážně.
4. Každopádně platí to, že je lepší bodliny dostat ven i za cenu „rozvrtání“ kůže jehlou. Je lepší tam mít hlubokou prázdnou díru než bodlinu, o které nevíte, jestli vyjde ven sama, což je pravděpodobnější, nebo zůstane vevnitř a zapouzdří se.
5. Rány vydezinfikujte a pokud třeba zalepte vzdušnou náplastí nebo omotejte obvazem.

Pro připopmenutí přikládám mé Wing vybavení, které používám na flatu, v chopu i ve vlnách.

• North Mode 5,5m, North Mode PRO 6,8m a 4,8m - to je moje sestava wingů. Nejčastěji jezdím North Mode 5,5m.
• Board North Seek 5’1”(155cm, 98 litrů)
• Nohu North Sonar 85cm Full Carbon
• Přední křídlo North Sonar 1230 SF (Surf edition)
• Zadní křídlo North Sonar S210
• Jezdím s předním strapem do tvaru V.

Doufám, že se vás žádní ježci nikdy nebudou týkat. Ani jiné potvory. Přeji vám hodně krásný a bezproblémových dní všude po světě.

Aloha. Přemek

Návod na otočku o 360° na hydrofoilu s drakem

Podívejte se na návod, jak na jednoduchou otočku. Vše jsem popsal ve videu, tak snad jen napíši, na čem jezdím a pár tipů na závěr.

Board:

North Scoop 120cm, výtlak 16 litrů - na mou postavu středně velké prkno, je dostatečně obratné a zároveň mi pomáhá i ve velmi slabém větru se ještě rozjet.

Přední křídlo:

Sonar 1350MA - větší křídlo, ale skvěle obratné a umožňuje mi jezdit i ve velmi pomalé rychlosti

Mast (stěžeň):

North Sonar 85cm Full Carbon - délka nohy tak akorát, používám ji na kite i na wing.

Pár tipů na otočku:

1. Otočku trénujte ve slabším až středně silném větru. Aby vás kiteloop hezky vytáhnul a nevykostil.

2. Jeďte střední rychlostí trochu proti větru a do otočky začněte vyostřovat proti větru. Tahejte pomalu za zadní ruku a tím zvedejte draka na dvanáctou hodinu.

3. Čím je drak výše, tím více si do něj můžete lehnout.

4. Největší náklon (nejvíce v drakovi ležíte) máte, když jste čelem proti větru a drak je na dvanácté hodině.

5. Z druhé poloviny otočky se nechte vytáhnout kiteloopem původně zadní rukou.

6. Čím je silnější vítr, tím má otočka větší poloměr. Otočka se ale spíše natahuje po větru než proti větru.

7. Zezačátku můžete jakoby nohama držet board ve vzduchu (jako při skočeném backrollu) a hodně viset v drakovi. Později se naučíte zatáčku projíždět po nohách (stát více na foilu) a draka používat spíše jako pohon dopředu.

8. Opravdu se není čeho bát. Není to ani rychlý, ani nebezpečný trik.

Uvidíme se u vody.

Děkuji. Přemek

Výuka pumpování na hydrofoilu

Poslední dobou se rozšířila další varianta hydrofoilingu. A sice pumpování na hydrofoilu. To je jízda na prkně pouze vlastní silou. Žádná plachta, žádný drak, žádný wing. Z vlastní zkušenosti jej považuji za technicky nejnáročnější foilování. Je to podobné jako surfování na vlnách. To taky vypadá velmi jednoduše, ale je to velmi náročné.

Ale nebojte, na dvousloupém wakeovém vleku se to lze naučit výrazně rychleji a bezbolestně. Abych byl přesnější, na vleku učíme samotné pumpování. Jízdu, nikoliv naskočení na prkno. Pumpování se skládá ze dvou základních dovedností:

1. Start – naskočení, rozjetí a udržení se na desce. To se trénuje na mole tak, že prkno uchytíte do držáku na mole nebo vám ho kamarád podrží s křídlem na hladině směrem od mola. Noha je venku z vody a prkno je zhruba těch 70 cm nad vodou. Vy se rozběhnete, skočíte na prkno a pokračujete na prkně v jízdě s tím, že klesáte po hydrofoil noze až do momentu, kdy se prkno dotkne hladiny. Na tuto fázi nemáme v Jedovnicích prostor. Není tam dostatečná hloubka u mola, takže se to musíte naučit někde jinde.

Startovat se dá i jinak než jen naskočením. Můžete se nechat roztáhnout lodí, dlouhou gumou bangee nebo dokonce jezdcem na kole nebo během po mole. Ale to jsou způsoby, které vyžadují spolupráci jiných osob. Vašim cílem ovšem je jezdit i sám a jít si zapumpovat kdykoli budete chtít bez ohledu na ostatní. Nehledě na to na takové způsoby u nás nejsou podmínky. Nevím o mole, ze kterého by vás mohl roztáhnout kamarád jedoucí na kole. Holt jsme země, která nemá moře ☹.

2. Pumpování - jedete na prkně a aktivním pohybem, jakými si vlnami nebo děláním olie na prkně dodáváte jízdě energii a tím jedete.

Toto pumpování se naučíte na dvousloupém vleku. Základem pro to je mít dobře zvládnutou jízdu na hydrofoilu na noze cca 70cm. Tu učíme v základním kurzu. Bez zvládnuté jízdy je pumpování velmi těžké. Musíte si uvědomit, že hydrofoil je tyčka, na které stojíte. Můžete spadnout v podstatě na jakoukoliv stranu. Představte si to jako jízdu na jednokolce. Pohyb pumpování je náročný na koordinaci a rytmus, a to vše při velmi vysokém nároku na rovnováhu. Jedete totiž na tyčce 70cm vysoké.

Výuka probíhá tak, že se necháte vlekem roztáhnout do levitace, srovnáte si nohy na prkně, aby se vám jelo přirozeně, uděláte otočku u vzdálenějšího sloupu a při návratu zpět hrazdu pustíte a trénujete pumpování.

V první fázi ani nemusíte hrazdu pouštět. Prostě jedete, maličko se přitáhnete a zkoušíte si pumpovat. Ten pohyb můžete nacvičovat, a přitom jezdit dokola vleku. Takže máte na trénink spoustu času. Jedná se tak o nejefektivnější výuku. Nejlepší poměr počet pokusů / čas strávený na vodě.

Teorie jízdy - pumpování

Jeden pump se skládá ze dvou fází.

1. Fáze Dolů – Jste v nejvyšším bodě jízdy. Zašlápnete nohu neboli přenesete váhu silně na přední nohu a jedete jakoby z malého kopce. Tím získáte a zvyšujete rychlost potřebnou pro jízdu. Čím silněji zatlačíte na přední nohu, tím vyšší bude rychlost a tím lépe pojedete.

Když se blížíte do spodní části oblouku, začnete tlačit na zadní nohu a tím rychlost získanou z jízdy z kopce převedete na dopřednou rychlost. Zase čím více zatlačíte na zadní nohu, tím větší dopřednou rychlost získáte. V tuto chvíli je dobré si pomoci podřepem a silným mávnutím rukou směrem dolů.

2. Fáze Nahoru – jste v nejnižším bodě jízdy. Pozor na dotyk prkna o vodu. To vás zpomalí a vaše jízda se může zastavit. Teď je potřeba dostat prkno zase do nejvyšší polohy nad vodou a to tak, abyste neztratili energii a rychlost, kterou jste získali při fázi Dolů. Na závěr fáze dolů silně zatlačíte na zadní nohu, což způsobí, že prkno začne vyjíždět nahoru.

V tento okamžik se jakoby odrazíte do skoku nahoru. Tím se odlehčíte a necháte prkno jet nahoru bez vaší váhy. Snažíte se prkno nohama vytáhnout nahoru. K tomu výrazně pomůže přední strap. Na pumpování se později strapy nepoužívají, ale při nácviku na vleku jsou strapy více než vhodné.

Na čem pumpování učíme

Board Scoop 120cm, 16 litrů výtlak – velice lehké karbonové prkno s předními strapy do tvaru V

Hydrofoil set Sonar CF72 – celokarbonový set s nohou o délce 72cm

Přední křídlo Sonar SF 1230 Surf – 1230cm², wing span 93cm, Aspect ratio 7,1. Surfové přední křídlo, které z kolekce North nejlépe pumpuje. Skvěle drží v levitaci i při malé rychlosti a při pumpování generuje dostatek rychlosti k udržení jízdy. Udrží v levitaci i mne – mám 95kg.

Tipy na pumpování:

1. Naučte se foliovat před učením pumpování na foilu. Pumpování je samo o sobě velmi náročné na koordinaci a rovnováhu, takže když už se vám to začne dařit, nechcete řešit základní dovednosti, jako zatáčení, předozadní rovnováhu, atd.
2. Učte se to na cajkách, které fungují a jsou na pumpování vhodné. Jak se dá jezdit na foilu na lecčems (a to jsem jezdil na hodně nepovedených setech), tak pumpování na nevhodných věcech je velmi těžké až nemožné. Nejdůležitější součástí je přední křídlo. Dále zádní křidélko ba nemělo moc brzdit. Prkno by mělo být co nejlehčí.
3. Používejte helmu a pokud možno i nárazovou vestu. Máte pod nohama velmi ostrý nástroj, který se dokáže vymrštit z vody a udeřit ničivou silou.
4. Na začátek jsou vhodné strapy, na pozdější výuku a ježdění už ne. Pokud foliujete bez strapů, ani na učení si je tam nedávejte.
5. Trénujte, trénujte, trénujte. Ze začátku to moc nejde, ale uvidíte, že s každým dalším ježděním budete cítit velký posun. Je třeba to do toho těla a svalů nacpat 😊.

Co kurz stojí

Cena kurzu je:

1.600 Kč /hodinu/osobu pro 1 osobu.

1.000 Kč /hodinu/osobu při počtu 2 jezdci.

   700 Kč /hodinu/osobu při počtu 3 jezdci.

   500 Kč /hodinu/osobu při počtu 4 jezdci.

V ceně je výuka, půjčení vybavení a pronájem vleku. Ideální počet lidí je 2 až 3 na hodinu nebo 3 až 4 na dvě hodiny. Věřte mi, že si rádi odpočinete mezi jednotlivými pokusy. A taky vidíte nejčastější začátečnické chyby na vlastní oči.

U nás si lze hydrofoil vybavení zapůjčit. Cena je 1.000 Kč/den + 20.000 Kč vratná kauce za komplet board a HF nohu.

Poznámka na závěr

V současné době firmy vyrábějící hydrofoil křídla produkují speciálně na pumpování křídla, která jsou extrémně dlouhá. Mají tzv velký wing span. Klidně i 1,2 - 1,5 metru. To už je křídlo, které pokud je ponořené ve vodě, do boku nepřevážíte. Takže už to není úplně 3D balanční plocha, ale pouze 2D.

Prostě board jede pořád vodorovně, jako kdyby měl zabudovaný gyroskop, který zabraňuje spadnutí do strany. Taková křídla jsou vhodná pouze na pumpování a na vleku se s nimi učit nedá. Díky své velikosti jsou dost drahá a v zásadě jednoúčelová. Na jiné disciplíny je nevyužijete. My pumpování učíme na menších křídlech tak, abyste je mohli použít například i na wing nebo kite foiling.

Aloha a uvidíme se u vody.

Přemek