Ne, že bych věděl o ježcích, kteří začali kitovat, ale letošní podzimní Řecko jsem si jich v nohách užil víc než za celou svoji předešlou kariéru. Obecně si dávám na všechny mořské potvory pozor. Když jedu kitovat, chci nerušeně jezdit, věnovat se tréninku, a ne řešit kraviny s bolavými jehlami zabodnutými v nohách. Jak se tedy stalo, že i když se snažím být velmi opatrný, během jednoho týdne jsem měl ježky v noze třikrát? Co s tím a proti tomu dělat?
Ježovka – jedovatý postrach
Něco málo mých poznatků o nich. Ježovky, neboli ježci jsou ve všech teplých mořích, co je známe a kam jezdíme za sportem. Řecko, Chorvatsko, Itálie, Španělsko, Egypt, … Jsou na kamenech, oblázcích, ale pozor, bývají i na písku. Jsou v trávě, prostě všude. Bývají pod bodem přílivu, ale na velkých kamenech jsou i těsně u hladiny. Jsou přicuclí, ale zároveň se pomalu pohybují. Takže jeden den pláž vyčistíte, za dva dny jsou zpět. Někde je snadno vidíte, jinde o nich vůbec nevíte a zjistíte je až jaksi „ohmatem“.
Bývají i na pláži. Opravdu. Na jedné super tajné pláži v Řecku (kterou ovšem již všichni znají a vyskytuje se dokonce v německých kite průvodcích) jich bylo všude po pláži mezi kamínky stovky. Bez možnosti je nějak efektivně uklidit. Bylo jich tolik, že nebylo vůbec jasné, kde se tam vzali. Asi je tam vyházela z moře silná bouře.
Jezdilo se stylem: nástup na prkno na břehu rovnou z bot, pak náskok do vody. Při konci session výjezd na prase s prknem na kamínky na pláž a zase vykročení z prkna rovnou do bot. V podstatě to nešlo dělat bez pomoci asistenta. Pojezd s foilem tam byl téměř nemožný. I sednutí na pláž znamenalo zabodnutí ježka do zadku. Celkový zážitek dosti stresující.
Kite vs Wingfoil z ježčího pohledu
Abych byl férový hned na začátku, ježčí aféra se mi nestala na kitu, ale vždy na wingu. Z logického důvodu. Zatímco s drakem odjedu hned od břehu nebo dokonce ze břehu a na břeh se vrátím, winga musím donést na dostatečnou hloubku.
Wing má proti kitu mnoho výhod. Dá se jezdit na kdejakém kačáku, tolik nevadí nárazový a vypínací vítr, není prostorově náročný. Ale nošení prkna do vody je oproti kitu velikou nevýhodou. Samo o sobě to problém nebývá, problémem se to stane, pokud ve vodě nechcete šlapat na dno, protože můžete šlápnout na ježka.
Pokud nastupujete na vítr Side-shore (fouká zboku a vy odjíždíte od břehu pryč) nebo Off-shore (fouká od za břehu na vodu) dá se to. Prostě přinesete celou výbavu těsně do vody, lehnete si na vodu, wing na vodu, prkno otočené foilem nahoru a plavete na hloubku. Pozor, kdykoliv máte prkno otočené foilem nahoru, vždy jej dobře držte, aby se vám nemohlo převrátit na hlavu nebo ještě hůře na winga.
Nejhorší je s wingem nastupovat na čistý On-shore (vítr fouká kolmo na břeh). Což mimochodem není jednoduché ani na kitu. Když jdete do vody s wingem na On-shore, musíte donést celý ansámbl na dostatečnou hloubku a pak ještě odplavat dostatečný kus proti vlnám. Nakonec musíte doufat, že vystartujete a odjedete dříve, než vás vítr a vlny spláchnou zase zpět na mělčinu.
S wingem se totiž nedá bodygradovat proti větru. Musíte plavat. Kdo to kdy zkoušel potvrdí, že přímo proti větru a vlnám se plave velmi špatně. Ale jde to! Dvacet minut plavání je vždycky lepší, než si napíchat ježky a pak stejně nejezdit nebo odřít foila o kameny.
|
Na závěr loňského podzimu jsme skončili na Lefkádě, protože přes celé Řecko foukal silný jižní vítr. Na Řecko velmi neobvyklý. Z celé mapy Řecka na nás vyskočil pouze spot Kariotes beach. Řekli jsme si, že to bude pěkný závěr naší cesty, tak proč to nezkusit. Vítr tam byl On-shore, celkem rozbitý, velký čop a vlny, zvolil jsem winga místo draka. Na spot jsme přijeli asi ve tři hodiny odpoledne, foukalo hodně. Po svých zkušenostech z Nissakia (viz níže), jsem se ptal lokála na ježky. A on mi zasvěceně vyprávěl, že tady přímo před námi na hlavní pláži u našeho auta JSOU a tam dál u těch stromů, tak už NEJSOU. Nějak se mi to nezdálo, takže jsem si lehce oťuknul jeho angličtinu, že mi rozumí a že ví, o čem se bavíme. Ještě jednou jsem otázku zopakoval, on svoji odpověď potvrdil. A odjel, protože skončil s ježděním. Podklad tam jsou oblázky. Přesně to, po čem nechcete naboso chodit s wingem a prknem při On-shore větru. Voda špinavá, zkalená z vln. Šel jsem tedy až na místo lokálem určené jako čisté a vyrazil do vody. Když jsem ve vodě ušel asi 10m, stoupnul jsem do trávy. V tu ránu jsem věděl, že je to špatně. Vody tam bylo půl metru, ale vlny my stříkaly na břicho. Další krok a první ježek. Intuitivně jsem lehl na vodu, ale omylem jsem pustil winga. Ten lítal a tahal mne za ruku. Do toho jsem v druhé ruce držel desku, se kterou jsem bouchal předním křídlem o kameny na dně. Úplně mě zalila bezmoc a vztek. Jezdit jsem chtěl jít, ale jak se tam sakra dostat. Udělal jsem ještě další dva kroky, přičemž jeden byl čistý, druhý ježek. V tu chvíli jsem se rozhodl, že budu plavat. Přitáhnul jsem si winga, prkno se mi povedlo otočit na záda a začal jsem plavat proti pekelným vlnám jenom nohama. Čas od času jsem udělal jedno tempo jednou rukou. Plaval jsem asi 20 minut až jsem se dostal tak daleko, že jsem měl čas vytahat z nohy ven bodliny, co jsem zachytil mezi nehty. A nastoupit a jezdit. Ale byl to velký stres a byl jsem udýchaný, jako kdybych předtím uběhl 5 kilometrů. Jak to tak bývá, zapíchané bodliny jsem měl přesně v místě, kde mě to na prkně neskutečně otravovalo. Ale říkal jsem si, že nebudu měkouš a celkem hezky jsem si zajezdil. A pak se ptejte lokálů! |
Botičky, ochranná pomůcka proti ježkům
Botičky většina riderů nemá rádo ani v zimě, natož v létě. Já k nim patřím. Nevadí mi na noze, nevadí mi v nich chodit ani plavat, ale jsou mi nepříjemné ve strapech. Používám botičky pouze na foilu nebo wingboardu, kde mám přední strap. Nohu v botičce nedokážu zastrčit tak hluboko do strapu jako bosou nohu a mám tak trochu jinou rovnováhu na prkně. Na twintipu jezdím ve wake botičkách, tak se mě neoprenové botičky netýkají.
Navíc boty do teplého moře mi vždycky přišly jako blbost. Proto jsem je do Řecka nikdy nevozil. Nicméně po letošní zkušenosti je pro změnu budu vozit vždy.
Botičky rozhodně pomůžou, ale nejsou stoprocentní. Navíc některé neoprenové botičky mají slabou podrážku už z výroby, nebo je má jezdec prošlapanou a osten ježka jimi snadno projde.
Jak na ježka nešlápnout
Nejspolehlivější a “nejchytřejší“ rada je s nimi nepřijít vůbec do styku. Haha, ale jak to udělat?
Prozkoumání a vyčištění spotu
Zodpovědný jezdec přijede na spot ještě před větrem a řádně si spot prohlédne a proplave. Už to slyším, že na to není čas atd. Ale já to myslím vážně. Když důvodně očekáváte, že na spotu jsou ježci a že s nimi při ježdění bude potíž, je to nejjednodušší cesta, jak se jim vyhnout. Pěkně šnorchl, ploutve, klacek nebo rukavice a jde se na to. Když si spot vyčistíte, máte na pár dní klid. Vyčistit znamená ježky buď nechat spadnout do hloubky nebo je dát do vody někde, kdy vám nevadí. Nezabíjejte se, jsou to živí tvorové a navíc tam jsou „bohužel“ doma 😊.
Start
Někdy ovšem není možné spot vyčistit, protože třeba fouká týden v kuse a voda je zkalená, takže v ní není nic vidět. V tom případě se chovejte tak, jako kdyby tam ježci byli. Mně se osvědčil takový postup, že jdu pomalu do vody, prkno položím na vodu, opírám se o něj. Co nejvíce se snažím odlehčit a došlapy dělám vždy pomalu. Jakoby nohou zkouším, jestli tam náhodou není ježek. Když na něj šlápnu, nohu přesunu jinam. Díky jemnému došlapu se bodliny sice zapíchnou, ale většinou jen mělce do kůže. Pak jdou snadno ven.
Když víte, že na spotu ježci jsou, snažte se co nejméně šlapat na dno. Pokud možno nešlapat vůbec. Už jsem to nastínil nahoře v textu. Při startu jít jen na nezbytně velkou hloubky a pak hned plavat nebo se nechat unášet. Prostě cokoli, jen nešlapat, a dokonce ani nesahat na dno. Ježek se stejně dobře zabodne do ruky jako do chodidla.
Jízda
To neplatí jen pro start a konec ježdění, ale i pro jízdu samotnou. Na hloubce to řešit nemusíme, tam je to jasné. Dost často se ale jezdí na vodě 1-2m hluboké. Tam ježka můžete potkat a našlápnout snadno.
Když se pohybujete ve vodě, např. po pádu nebo při odpočinku, nekopejte nohama do hloubky, snažte se co nejvíce plavat u hladiny. Kite vám v tom pomáhá, při wingování zase můžete ležet na desce nebo se držet za křídlo.
Při pádu padejte co nejvíce na placáka, nezanořujte nohy ani ruce do hloubky. Samozřejmě pokud by hrozilo jiné zranění, např. vyhození ramene, tak to se raději napíchněte na ježka, ale ruku nechte u těla.
Konec ježdění
Když končím na ježkospotu s kitem, vyjedu prostě až na břeh. Je to drastické k prknu, občas maličko riskantní, ale nešlápnu na ježka. Horší je to, když končím s kite foilem nebo wingem. To dělám tak, že dojedu co nejblíže ke břehu, kde je ještě hloubka. Tam skočím do vody, otočím board foilem nahoru a doplavu nebo se nechám donést až na břeh. Jedu až na pláž, nakonec skončím na břichu na pláži jako vyvrhnutý vorvaň. Samozřejmě, pokud i na pláži nejsou ježci. Jak jsem psal nahoře, co nejméně šlapat na dno.
Reef
Speciálním místem na spotech jsou reefy. Proti větru nad reefem je hloubka a velké vlny nebo veliký čop. Vlny se lámou nebo padají na mělčinu (reef). Za reefem bývá klidná voda různě hluboká. Reef je dost často tvořen kameny, skálou nebo korály. Ideální prostředí pro ježky.
Pokud jezdíte nad reefem, dávejte si pozor, aby vás to nespláchlo na reef. Většinou to bývá tak, že nejhezčí vlny jsou velmi blízko reefu, takže je těžké odolat tam jezdit. Nicméně to přináší velmi vysoké riziko „oježkování“ nebo dokonce odření a jiné zranění o kameny.
Když už se stane, že se dostanete na reef a jste ve vodě a drak třeba taky, držte se co nejvíce u hladiny. Roztáhněte se po vodě jako žába, ať vás nadnáší vše, co máte u sebe a klidně se nechte přetáhnout od draka přes reef za něj, kde je větší hloubka nebo je tam třeba písek a bezpečné dno. Tam draka zvednete. Největší chyba je pokoušet se opřít o dno a zvednout draka na reefu. To je šance na zabodnutí vysoká.
To samozřejmě platí i pro wingfoil. Pokud se ocitnete těsně nad reefem a už nemůžete odjet, otočte desku foilem nahoru, winga položte na vodu, o obojí materiál se nadzvedávejte a nechte se přetáhnout přes reef. I když to trvá pár minut, pořád je to lepší než se tam zmastit.
|
Takto mě vyškolilo wingování na spotu Nissakia, kousek od Atén. Poprvé jsem jezdil ve velkých vlnách a v silném větru. Byly to rychlé, větrné vlny, se kterými jsem bojoval zuby nehty. Měl jsem pocit, že každá vlna se mě snaží zabít. Jeden den byly větší a pekelnější než jindy, bylo tam i víc lidí a já se dostal do situace, kdy jsem nemohl nalézt na winga. Vítr a vlny mě splachovaly k reefu spíše rychleji než pomaleji a já než jsem se rozkoukal, byl jsem na reefu. Zjistil jsem to tak, že jsem kopnul nohou do ježka, který hnízdil na kameni těsně před reefem. Naštěstí jsem ještě stačil otočit prkno foilem nahoru a už jsem viděl, že plavu přes kameny s půl metrem vody a desítkami ježků. Byl jsem hodně unavený, využil jsem příležitost k pasivnímu odpočinku. Jen jsem ležel, nic nedělal, nekopal, neplaval, jen se držel co nejvíce u hladiny. Za nějakou chvíli, když voda trochu ztmavla, odvážil jsem si šlápnout pod sebe a zjistil, že jsem na hloubce. Z doptávání lokálů a z mých kite jízd minulých dní jsem věděl, že za reefem je kus hloubka, která ovšem směrem ke břehu zase přechází do kamenité mělčiny cca 70cm vody s mnoha ježky. Za ní u břehu už dno čisté, písčité. Rozhodl jsem se, že prostě už na desku nalezu, dostanu do levitace, mělčinu přejedu a u břehu to vyřeším. Byl jsem ve stresu, protože poměrně rychle jsem se vzdaloval od auta. Nechtěl jsem jít kilák pěšky se všemi krámy a ježkem v noze. Nalezl jsem na desku, stoupnul si a když jsem strčil nohu do strapu, ucítil jsem, že mi z nohy těsně u malíčku trčí centimetr dlouhý bodec. Co už, vyřeším u břehu. Nohu jsem zkroutil, co to šlo, abych se bodlinou nedotýkal o stranu strapu a jel. Pumpování bylo s tím zkrouceným chodidlem fakt super. Nicméně jsem ke břehu šťastně dojel. Celou dobu jsem jel s nohou co nejvíce ven z vody. To je taky super pocit, když čekáte, že každou chvíli může přijít náraz do kamene a pád do vody plné ježků. Ve chvíli, kdy jsem pod sebou viděl písek, spadnul jsem na vodu na záda. Tam jsem si vytáhnul tu centimetrovou bodlinu, kterou jsem naštěstí při jízdě neulomil. Cestou pěšky zpět do auta jsem zjistil, že těch bodlin tam bude víc. Ten den byly celkem čtyři. |
Takto tam foukalo standardně. V takové větru se udělá chyba hned a následky jsou neveselé.
S kitem si troufnu jezdit hned nad reefem. Ale s wingem tedy zatím ne.
Co dělat, když na ježka šlápnete
Když už na ježka šlápnete, použijte následující postup. Je to výtah z několika článků z internetu.
- Na první dobrou zkuste co nejvíce bodlin dostat ven mechanicky. Pinzetou, jehlou, nehty. Myslete na to, že bodliny jsou velmi křehké, takže při stisknutí pinzetou nebo při ohnutí se rychle zlomí nebo roztříští. Bodliny prý mají na špičce protiháček, o to hůře se vyndávají.
- Pokud ještě nějaké bodliny zůstanou vevnitř, zapalte svíčku a horký vosk nakapejte na dané místo. Nechte vosk zchladnout. S odstraňováním vosku by měly i bodliny vyjít ven. Připadá mi to tedy lehce nereálné, ale rozhodně to příště vyzkouším.
- Druhý postup je, že ponoříte nohu do horké vody s octem (klidně poměr 1:1). Můžete přidat Epsomskou sůl (my ji v autě tedy nevozíme). Nechte působit asi půl hodiny. Tento nálev by měl bodliny rozpouštět. Nevím, jestli se bodliny rozpustí, ale mohlo by je jít poté snadněji vytáhnout. Obecně prý bodlinám nesvědčí vysoká teplota. Zase to nepřehánějte, ať se neopaříte. Pokud máte bodlinky v kůži přes noc, zakryjte místo hadříkem namočeným do octa a omotejte zlehka obvazem. Ocet by to měl vyřešit. Pokud nemáte po ruce ocet, použijte vlastní moč. Vážně.
- Každopádně platí to, že je lepší bodliny dostat ven i za cenu „rozvrtání“ kůže jehlou. Je lepší tam mít hlubokou prázdnou díru než bodlinu, o které nevíte, jestli vyjde ven sama, což je pravděpodobnější, nebo zůstane vevnitř a zapouzdří se.
- Rány vydezinfikujte a pokud třeba zalepte vzdušnou náplastí nebo omotejte obvazem.
| V Řecku jsem potkal Poláka, který měl v rukách na kloubech prstů asi pět zapouzdřených bodlin od ježků. A říkal, že je to velká paráda. Kdykoliv se o něco opře nebo ťukne do prstu, může vyskočit z kůže. Říkal, že až se po třech letech na cestách vrátí do Polska, nechá si ruce rozřezat a jehly vyndat. Brrrr. |
Pro připopmenutí přikládám mé Wing vybavení, které používám na flatu, v chopu i ve vlnách.
- North Mode 5,5m, North Mode PRO 6,8m a 4,8m - to je moje sestava wingů. Nejčastěji jezdím North Mode 5,5m.
- Board North Seek 5’1”(155cm, 98 litrů)
- Nohu North Sonar 85cm Full Carbon
- Přední křídlo North Sonar 1230 SF (Surf edition)
- Zadní křídlo North Sonar S210
- Jezdím s předním strapem do tvaru V.
Doufám, že se vás žádní ježci nikdy nebudou týkat. Ani jiné potvory. Přeji vám hodně krásný a bezproblémových dní všude po světě.
Aloha. Přemek